Současné konkurenční výhody, na kterých stojí česká ekonomika, tedy relativně levná pracovní síla a geografická blízkost trhům, na něž vyvážíme, podle renomovaných globálních institucí brzo zmizí. Abychom se dokázali přizpůsobit změnám, které nás čekají, budeme nuceni mimo jiné významně reformovat tuzemský vzdělávací systém. Položili jsme proto několika osobnostem následující otázku:
Jaké hlavní změny je potřeba udělat v českém vzdělávacím systému?
Ankety ELAI News se zúčastnili:
- Karel Kostka, ředitel, Střední škola Kostka, Vsetín
- Daniel Münich, akademický ekonom, na CERGE-EI se podílí na vedení think-tanku IDEA
- Jan Čulík, Senior Lecturer in Czech Studies na University of Glasgow, bohemista, publicista, zakladatel a šéfredaktor Britských listů
- Josef Soukal, předseda Asociace češtinářů
- Adam Trčka, Delivery ředitel společnosti Bluewolf, IBM, lektor ELAI
Karel Kostka, ředitel, Střední škola Kostka, Vsetín:
„Proškrtat studijní plány, dát učitelům svobodu, odstranit zatěžující byrokracii“
Daniel Münich, akademický ekonom, na CERGE-EI se podílí na vedení think-tanku IDEA:
„Navyšovat podíl výdajů, snížit administrativu, změnit způsob výuky“
- Během dalších 5-10 let průběžně navyšovat podíl výdajů na regionální (nevysokoškolské) školství na HDP přinejmenším o 1/3 současného podílu, promítnout to primárně do platů učitelů a držet to tak věrohodně do budoucna.
- Výrazně odlehčit školám a hlavně ředitelům od administrativní zátěže. Nejlépe cestou systematické debyrokratizace shora, zřízením podpůrného mezistupně mezi školami a ministerstvem a spojováním malých škol do větších funkčně propojených svazků.
- Provést zásadní změnu školního kurikula a způsobu vyučování ve školách ruku v ruce se zásadním zkvalitněním počáteční a další přípravy pedagogů.
- Oslabit vysokou sociální selektivitu školství.
- Diverzifikovat vysoké školství, změnit pravidla vnitřního řízení škol, zřídit veřejný informační systém o studiu na vysokých školách a zavést bezrizikové studentské půjčky na živobytí.
Jan Čulík, Senior Lecturer in Czech Studies na University of Glasgow, bohemista, publicista, zakladatel a šéfredaktor Britských listů:
„Školství se stane jedním z nejdůležitějších oborů, ČR buď přežije nebo zanikne“
Josef Soukal, předseda Asociace češtinářů:
„Především zlepšit financování a posílit postavení škol“
Když jsme před časem publikovali anketu Učitelského profesního sdružení (později pozastavilo činnost v souvislosti s ustavením spolku Pedagogická komora), nejdůležitější problémy hlasující – aktivní učitelé – spatřovali v nedostatečném finančním ocenění pedagogických pracovníků, inkluzi (revize inkluze) a slabém postavení školy (škola dnes dnes nemá takovou sílu, aby v případě všech žáků zajistila např. dodržování povinnosti školu navštěvovat, jednotlivé školy necítí dostatečnou podporu ze strany státu v případě sporů s rodiči, nemají možnost operativně reagovat např. na nárůst žáků s nejrůznějšími zdravotním či vzdělávacími problémy vytvořením početně menších tříd apod.).
Školství a vzdělávání má celou řadu problémů, přičemž je většinou od sebe nelze oddělit. Základem je financování, viz nízké procento výdajů na školství ze státního rozpočtu (procento výdajů na pedagogický výzkum je pak ještě nižší) – chybí desítky miliard ročně, zdaleka nejde jen o platy učitelů, většina škol by uvítala početně menší třídy, vyšší počet pracovníků specializovaných profesí (speciální pedagogové, psychologové aj.).
Dále neřešení a zakrývání skutečných problémů – viz návrh Strategie 2030, který mezi hlavní cíle posílení postavení školy vůbec nezařadil a který obecně je vytvářen za situace, kdy chybí základní výzkum (např. efektivity současné soustavy středoškolského vzdělávání a maturity – co s nimi udělal prudký nárůst počtu maturantů); některé pasáže návrhu Strategie 2030 (přijímací řízení, maturity) obsahují zcela nepodložená tvrzení, jdoucí dokonce proti zjištěním ze stávajících dat Cermatu.
Obecně pak je problémem to, že začínají chybět učitelé a že řada předmětů je na školách (zejména základních) vyučována učiteli bez vzdělání v příslušném oboru (tzv. aprobace; tento stav je sice podle zákona legální, ovšem ne vždy platí, že učitel dokáže chybějící studium nahradit zvyšováním kvalifikace v praxi).
Naopak za přínos návrhu Strategie 2030 považuji snahu řešit obsah a formy vzdělávání, opět ovšem s výhradami – s důrazem na kompetence nelze redukovat znalosti, jejich získávání je propojeno, a také nelze učivo pouze razantně redukovat, jak slýcháme právě např. od některých expertů, již jsou v přípravě Strategie zapojeni
Adam Trčka, Delivery ředitel společnosti Bluewolf, IBM, lektor ELAI:
„Nechme studenty učit se individuálně a po svém“
Vzdělání považuji za nejdůležitější životní investici a prostředek pro získání co nejlepší budoucnosti. Ať už z pohledu člověka, který se studenty často pracuje v profesním životě nebo jako rodiče. Velmi mne pak těší zvyšující se vlna zájmu o kvalitní vzdělání, kterou kolem sebe poslední roky pozoruji.
Co mne naopak znepokojuje je, že se ruku v ruce s tímto trendem zvyšuje segregace a vytváření elitních tříd či škol, nezřídka kdy soukromých. Pevně věřím, že vzdělání by mělo být dostupné všem, bez ohledu na region nebo ekonomické postavení. A toto je pak cesta, jak vytvořit ekonomiku s přidanou hodnotou, podporující inovace. Tohle je podle mě první změna, kterou je potřeba udělat.
Druhou potřebu změny vidím v obecném celospolečenském chápání role učitele – kantora. S tím, jak se mění současný svět, bychom měli změnit i náhled na tuto roli. Učitel by podle mne měl být spíše než drábem, jehož rolí je přistihnout studenta při nevědomosti, jakýmsi průvodcem, rádcem či moderně řečeno koučem. Každý člověk – dítě nevyjímaje – je individualita. Na personifikované, na míru šité nabídky produktů jsme si velice rychle zvykli, ale ke studentům se stále chováme podle stejného mustru.
A zde vnímám obrovskou příležitost pro zlepšení. Máme studenty, kteří se rádi vyjadřují čísly, příběhy, tancem, zpěvem či malbou, nechme je se i podobně učit. Individuálně a po svém. Paralelně potřebujeme změnit vnímání vztahu učitel a rodina studenta, na který bychom se měli dívat jako na rovnocennou tripartitu se společným cílem. Tím je samozřejmě vzdělaný student.
Výše uvedené body mají jeden společný jmenovatel, a tím je financování. Často to vidíme ve světě byznysu: firmy, kterou neinvestují do rozvoje či inovací a nepřemýšlí nad budoucností, se ji leckdy samy nedožijí. Stejně jako ve firmě pak často sklouzáváme k tomu, že měříme investice pohledem kvartálu nebo roku. Jenže i ve státě existují populárnější kroky než měnit věci, které se projeví za desítky let. Ale ten první krok na této cestě učinit musíme.
Považuji za skvělé, že lze najít instituce, které se na tuto cestu již vydaly. Musíme ovšem všichni pracovat na tom, aby to nebyly výjimky z řad nadšenců nebo podnikatelů, ale celospolečenský trend a postup.