Spojené království (jménu “Spojené” navzdory) je uvnitř mnohem rozhádanější než skoro celý kontinent dohromady. Británie řekla své ne, ale neřekla své ano. Víme, co voliči nechtějí, ale nevíme, co chtějí. Je to podobné situaci, kdy donesete dítěti krupicovou kaši a ono řekne ne. Donesete mu škubánky, dítko zase řekne ne, přinesete chleba se šunkou, opět vrtí hlavou. To by vyčerpalo každou matku. Je tedy v tomto kontextu vhodné připomenout, že EU se tuto složitou shodu, kdy se vaří pro 28 dětí a každé může říci ne, daří kormidlovat desítky let. Podívejte se, jak těžko se samotné Británii hledá pozice, do které ji nikdo nenutil a kterou chtěli sami. Británie doslova neví − na rozdíl od EU −, co chce.