Myslet jinak znamená jinak se dívat
Profesor Adam Brandenburger ve svém článku na Harvard Business Review píše, že skvělí inovátoři, tvůrci a podnikatelé vidí příležitost i tam, kde nám ostatním unikají. Jsou prý totiž schopni se na svět podívat jiným způsobem než většina z nás. Jak se tuhle schopnost naučit?
Známý je případ světově uznávaného globálního výrobce suchých zipů, který klade trvalý důraz na špičkovou kvalitu a neustálou inovaci svých výrobků. Švýcarský inženýr George de Mestral se jednou rozhodl podívat zblízka na semínka rostliny, které se mu při procházce lesem zachytily na oblečení. Vytáhl mikroskop a zjistil, že příroda vytvořila na semínkách háčky, které se s jejich pomocí upnuly na vlákna oděvu. Tak se zrodila slavná alternativa k zipu pod názvem Velcro.
Odmítněte obvyklé
Skvělí podnikatelé, kteří se na věci dívali jinak. (Podobných příkladů jako ten de Mestrala je samozřejmě víc). Ať už mikroskopem nebo objektivem se zoomem, a to doslova nebo metaforicky, udělali klíčový krok tím, když známé věci pozorovali „neznámým“ způsobem. Velký francouzský matematik Blaise Pascal řekl: „Malé mozky se zabývají výjimečným, ty mimořádné naopak obyčejným.“ Zdá se, že měl na mysli něco podobného: Podívejte se na to, co je přímo před námi, tak, jak to většinu lidí nenapadne.
Profesor Adam Brandenburger upozorňuje, že pro tuhle aktivitu existuje výraz: defamiliarizace. Ruský literární teoretik Viktor Šklovskij na počátku dvacátého století napsal, že tento koncept je základním cílem každého uměleckého díla. A jako příklad uvedl Tolstého, který pomocí různých technik dosáhl zvýšeného účinku svého psaní. Popisoval například objekty ze zkreslené perspektivy, odmítal používat obvyklé názvy objektů a obecně „vytvářel podivné“ z jinak obecně známého.
Později velký francouzský režisér Jean-Luc Godard provedl revoluci v kinematografii používáním skokového střihu ve filmu Breathless. Tato inovace, dnes považována za samozřejmost, musela tehdy u mnoha lidí vyvolávat zmatek. Až do té doby bylo vynaloženo velké úsilí, aby lidé mohli na obrazovce sledovat plynulý tok. Koneckonců v důsledku toho, jak pracuje náš mozek, je nepřetržité proudění způsob, jakým prožíváme vidění.
Jenže Godard se rozhodl tenhle tok přerušit. Přinutil nás upustit od našich obvyklých předpokladů a vidět charaktery jeho postav doslova jako trhavé a rozpojené. Díky tomu jsme schopni cítit pocity izolace, které zažívají jeho postavy, a také jejich úsilí – nakonec neúspěšné a tragické – navzájem se spojit. Godard přenesl techniku defamiliarizace ze stránek na obrazovku.
Vidíte, ale nepozorujete
Příklady těchto skvělých umělců poskytují každému, včetně podnikatelů, tipy na to, jak začít svět nahlížet neobvyklým způsobem. Jde o to, že bychom neměli jen zkoumat, ale zkoumat záměrně z jiné perspektivy. Nepoužívat pouze jména, která jsou kolem nás, ale přijít s úplně novými. Neuvažovat jen o celku, ale rozdělit věci na kousky. Tyto techniky nám mohou ukázat cestu k novému a revolučnímu, ať už v umění nebo v podnikání.
Sherlock Holmes výstižně řekl Watsonovi: „Vidíte, ale nepozorujete. Rozdíl je zřejmý.“ Rady, jak skutečně pozorovat, pocházejí mimo jiné od psycholožky a spisovatelky Marie Konnikové, které umístila do své knihy Mastermind: Jak myslet jako Sherlock Holmes. Píše: „Chcete-li pozorovat, musíte se naučit oddělit situaci od interpretace, sami sebe od toho, co vidíte.“ Technikou, pomocí které zlepšíme naši schopnost takto pracovat, je podle Konnikové hlasitě nebo písemně popsat situaci, která nás zajímá, kolegovi. Holmes takto podle ní využíval Watsona, když k němu hovořil o svých pozorováních při vyšetřování případu. A právě díky tomuto cvičení se často ukázaly klíčové body případu.
Takhle se tvoří budoucnost
Naše mozky jsou projektované tak, aby nám bránily věnovat věcem či jevům příliš mnoho pozornosti. Pokud se v oblasti našeho periferního vidění objeví stálý obraz, přestaneme ho po chvíli vidět. Tento jev je obecným neurovědným termínem označovaný jako habituace. Jde o to, že začneme ignorovat podnět, který se nám stal známým a nemá vážné následky. Což pravděpodobně ukazuje na efektivní způsob fungování našeho mozku. Neurony přestanou být aktivní, jakmile získají dostatečné informace o neměnném stimulu. To však neznamená, že habituace je vždy naším přítelem.
Shrňme si to. Jedním ze způsobů, jak velcí umělci, podnikatelé a tvůrci všeho druhu přicházejí s poznatky, které jim umožňují změnit svět, je dívat se jinak, než jak to dělá většina z nás. Jejich metody nás učí, že když se díváme jiným způsobem, můžeme nakonec vidět to, čeho si ještě nikdo jiný nevšiml. A takhle se tvoří budoucnost, uzavírá profesor Adam Brandenburger.
Originál článku v angličtině najdete na Harvard Business Review
Foto Gerd Altmann (Pixabay)