Simona Kijonková: Kdo nepoznal nedostatek, není příliš motivován měnit svůj život

„Chudoba, často až bída, ve které jsem vyrůstala, mne zformovaly v osobnost, jakou jsem dnes. Na svoji historii jsem nezapomněla, a proto umím pracovat s vlastním egem, mám určitou dávku pokory a empatie k lidem,“ říká v rozhovoru pro ELAI News Simona Kijonková, jedna z nejzajímavějších a nejúspěšnějších osobností současného tuzemského byznysu, zakladatelka a spolumajitelka společnosti Zásilkovna, nově také lektorka workshopů ELAI.

Poměrně krátce po ukončení vysoké školy jste začala přebírat role toho, kdo má na bedrech největší zodpovědnost za chod a také úspěch či neúspěch projektu. Jak se v této souvislosti díváte na problematiku lídrovství, dá se podle vás naučit nebo to musí mít člověk vrozené?
Určitě obojí. Skvělý lídr musí mít vize, a dle mého názoru i vizionářství je něco, s čím se člověk narodí. Dále je to empatie a láska k lidem, a tady platí totéž. Jde o to umět se vcítit do jejich potřeb a pracovat s jejich silnými i slabými stránkami. Silné stránky podpořit a se slabinami pomoci. Tam já vidím lídrovskou roli. Na druhou stranu by správný lídr měl jít ostatním příkladem, nebát se mluvit pravdu a na nic si nehrát. Tento nadhled a pokora například u mne přišla až časem a zřejmě se dá částečně i naučit. Předávání vize a posouvání spolupracovníků dál je podmíněno empatií, pokorou a životními zkušenostmi.

Dětství a dospívání pro vás nebylo právě jednoduchým obdobím. Ovšem vzhledem k tomu, co všechno se vám podařilo, se nabízí otázka, jestli to z hlediska budoucích úspěchů nemají ti, kdo nevyrůstají ve snadných podmínkách a jsou nuceni se o sebe postarat již v mládí, nakonec jednodušší.
Zastávám názor, že kdo nepoznal nedostatek, hrozí mu nasycení a méně si váží toho, co má. Takový člověk není tolik motivován měnit svůj život, obtížněji si stanovuje cíle a sny, za kterými by šel. Na druhou stranu, v bohatství jsem nevyrůstala. Nedokážu tím pádem říct, jak by vypadal můj život, kdybych nezažila nedostatek a nemusela od čtrnácti let pracovat.
Sama jsem přesvědčena o tom, že chudoba, často až bída, ve které jsem vyrůstala, mne zformovaly v osobnost, jakou jsem dnes. Na svoji historii jsem nezapomněla, patří ke mně. Proto umím pracovat s vlastním egem, mám určitou dávku pokory a empatie k lidem. Dokážu se vcítit do lidí, kteří jsou v exekuci, mají problémy ve vztazích, žijí od výplaty k výplatě nebo dokonce ztratili bydlení.

Měla by tedy výchova dětí být spíše přísnější, aby se mladí lidé brzo naučili starat sami o sebe?
Důležité je, aby děti měly pozitivní vzory. Dnes si často nacházejí různé influencery, které já osobně za osobnosti nepovažuji. Ale i zde jsou samozřejmě výjimky, vážím si třeba Jirky Krále. Hodně dětí dnes nevidí vzory v rodičích nebo učitelích, jak to bylo u mé generace, což je špatně. A pokud jde o tu přísnost, tak já ke svým dětem přistupuji podobně jako ke kolegům v práci: každý by měl mít svůj cíl a také mantinely. Můj syn třeba řekl, že chce hrát fotbal, a já ho v tom podporuji. Má stanovený cíl a musí respektovat docházky na tréninky a zápasy.
Jsem přísná, ale nezastávám fyzické tresty. Umožňuji, aby si mé děti vybíraly své cíle samy a podporuji je v tom, aby jich dosáhly. Zároveň musí ale mít pravidla a mantinely. Byla bych ráda, aby ve mně a manželovi naše tři děti viděly svůj vzor.

Přítomnost mužů i žen ve firmě napomáhá kreativitě

Vaším velkým tématem je zastoupení žen ve veřejném životě. To, že jich ve vedení velkých firem není ani 20 procent, je podle vás špatně. Proč?
Možná si to my ženy děláme samy. Máme někdy příliš nízké sebevědomí, abychom si řekly o vyšší pozici nebo se přihlásily do výběrového řízení do nejužšího vedení firem. Roli ale hraje i přístup majitelů firem a pracovníků, kteří nabírají nové lidi. A samozřejmě i to, že ženy v nejproduktivnějším věku odcházejí na mateřskou a ztrácejí tak čas, který by mohly věnovat budování své kariéry. Když se vybírá top manažer, mnoho žen se prostě přihlásit nemůže, protože jsou aktuálně na mateřské. A pozic v nejužším vedení firem je navíc jako šafránu.

Pro Radiožurnál jste řekla: „Chtěla bych apelovat na všechny podnikatele, aby přemýšleli, co jim může přinést ženský a co mužský prvek.“ K čemu jste v této věci dospěla vy a jak se to projevuje ve vašich firmách?
Když firma zaměstnává dostatek žen, firma pulzuje a nejedná se o jakési polovojenské ležení. Firma by nebyla tak barevná, nebyly by v ní květiny, vůně na toaletách, pronikající smích u kávovarů, v kanceláři by nevoněly upečené dobroty. V mých firmách najdete i na IT pozicích ženy, tahle oddělení jsou díky tomu znatelně kultivovanější. Přítomnost mužů i žen v pracovních týmech podle mého názoru pomáhá kreativitě. Třecí plochy a rozdílné názory v rámci diverzity ji rozhodně posilují.

Spočítala jste si, že úspěšné ženy, vyjdeme-li z žebříčku magazínu Forbes, mají o 12 procent více dětí, než dosahuje průměr. O čem to vypovídá?
Naprosto to boří jeden velký stereotyp, že úspěšné ženy mají málo či žádné děti. Stereotyp, který v ženách podporuje strach, že si musí vybrat buď budování kariéry nebo rodinu. Přitom to skloubit jde a ty nejúspěšnější ženy v Česku jsou toho důkazem. Mají v průměru mnohem více dětí a v budování kariéry jim to nijak nebrání. Sama jsem toho příkladem, jsem maminka tří malých dětí a zároveň řídím holding o deseti firmách a 1000 zaměstnancích.
Naopak zastávám názor, že matky s dětmi jsou skvělé manažerky, protože už tím, že dokážou uřídit domácnost a postarat se zároveň o děti, skvěle zvládají multitasking. Takové ženy by měl chtít do firmy každý racionálně uvažující podnikatel.

Skloubit náročnou vedoucí pozici v několika firmách současně s rolí matky tří dětí jistě není snadné. Nicméně jste prohlásila, že jste úspěšná právě díky svým dětem, protože to ony vás přiměly k prioritizaci a efektivnímu nakládání s časem. Můžete uvést příklady některých pravidel, která v tomto smyslu dodržujete?
Pracovní e-mail nemám zapnutý celý den, na to mám vyhrazená jen určitá časová okna. Moji kolegové to pociťují tím, že jim naráz v jednu chvíli přijde např. pět mailů. Přes den mám vypnuté sociální sítě a nepřijímám telefonáty z neznámých čísel, aby mě to nezdržovalo. Snažím se být maximálně efektivní a priority si skládám podle důležitosti. Velmi důležité je také umět správně delegovat a kontrolovat. V každé mé firmě je kolem mne hodně kvalitní tým, o který se mohu opřít a úspěchů dnes dosahuji díky nim.

Nespojujte úspěch pouze s finanční stránkou

Váš workshop v ELAI se bude zabývat strategií úspěchu, ať už v podnikání či v jiných oblastech. Znamená to, že by každý člověk měl mít svoji strategii úspěchu? Pokud ano, co by taková strategie měla obsahovat?
Úspěch znamená pro každého něco zcela jiného. Pro někoho je to mít vlastní byt a práci, která ho naplňuje. Pro mne osobně je to zdravá a úplná rodina, šťastné děti a možnost budovat nadále projekty, které mění trh a pomáhají lidem. Kdo má úspěch spojený čistě s finanční stránkou, nebudete podle mne šťastný nikdy. Tedy strategie úspěchu nelze generalizovat. Pokud má ale někdo úspěch spojený se začátkem podnikání, zde poradit mohu.

Co byste tedy například poradila?
Jednak je důležité nevstupovat do byznysu, ve kterém se člověk nevyzná. Další radou je nebát se a zbytečně dlouho nečekat. Lidský mozek často hledá cesty, proč něco nedělat a proč raději nevystupovat z komfortní zóny. Člověk ze své podstaty změny moc rád nemá. Jenže právě ty vás posouvají dál. Mé heslo, které jsem si sama vymyslela, říká, že „stagnace je prvním krokem úpadku“. Také si myslím, že bariéry jsou jen v našich hlavách. Dílčí neúspěchy by nás rozhodně neměly odradit, negativní zkušenost nám totiž dává ponaučení a formuje nás k lepším výkonům a lepším rozhodnutím v budoucnu. A v neposlední řadě bych zdůraznila, co už zaznělo: nesnažme se dělat projekty jen pro finanční prospěch a zisk. Pokud své projekty stavíte v první řadě proto, aby pomohly lidem, budujete love brand a zákazníci se k vám budou vracet. Zisk pro vás poté bude jen dílčí produkt a potvrzení toho, že svoji práci děláte dobře.

Během workshopu se budete zabývat i mimo jiné problematikou nastavení mysli. Proč je to důležité?
Já osobně ke každému projektu a úkolu přistupuju s obrovským nadšením. Vůbec si nepřipouštím neúspěch, i když může přijít. Myslím si, že když člověk hodně myslí na případný neúspěch, může ho i přivolat. Proto se snažím myšlenky na neúspěch zcela eliminovat. Mojí snahou je mít pozitivní motivaci, kterou předávám celému týmu. Když je pro nás nový projekt náročný, cíl zdánlivě nedosažitelný a vize odvážná, musíme si věřit, musím tomu především věřit já, a poté je to uvěřitelné i pro moje kolegy.

Simona Kijonková

Podnikatelka, vizionářka a investorka do start-upů. Vystudovala management na VŠE a finance na UJEP. V roce 2010 založila společnost Zásilkovna a během osmi let z ní vybudovala mezinárodní logistickou firmu se 790 mil. obratem. Simona aktuálně stojí v čele holdingu Packeta, což je deset firem, kam spadá i česká Zásilkovna, a řídí 700 zaměstnanců. Současně investuje do dalších start-upů (MYPS, SizeID, Robeeto). Za svoji podnikatelskou a inovativní činnost získala řadu ocenění. Mimo jiné titul EY Podnikatel roku 2017 Hlavního města Prahy či vítězství v žebříčku TOP Podnikatelka roku 2018 vydavatelství Economia. Již řadu let se pohybuje na předních příčkách žebříčku nejvlivnějších žen Forbes. Ten ji v roce 2016 umístil na svoji titulní stranu, podruhé pak v červnu 2019. O problematice e-commerce přednáší, vysvětluje v médiích, i na řadě oborových akcí, z nichž mnoho také pořádá. Simona Kijonková je vdaná, má 3 děti: dcery Adrianu (11) a Nikol (6) a syna Jaromíra (8).

Najmout si mentora bylo jedno z nejlepších rozhodnutí

Máte nějaký systém svého osobního rozvoje? Je něco, na čem pracujete systematicky, nebo se vždy určitý čas věnujete nějaké oblasti, ve které se chcete zdokonalit?
Na začátku svého podnikání jsem si najala mentora, protože jsem věděla, že potřebuji rady zkušenějšího člověka. A bylo to jedno z mých nejlepších rozhodnutí. Dnes mám trenérku, která mi radí a pomáhá, jak zdravěji žít. Tedy jak zdravě jíst i jak sportovat. Jsem ráda, že mám nad sebou přísnou ruku ohledně výživy, protože sama bych v tomto ohledu nebyla tak systematická a zásadová. Jsem spíše požitkář, co miluje víno a čokoládu. Pracovat ale na sobě nesmíme přestat nikdy. Když jsem si řekla, že se kvůli svému byznysu naučím rusky, najala jsem si lektora ruštiny a za půl roku jsem v tomto jazyce dokázala docela obstojně komunikovat. Takže ano, mám nárazové akce. Nyní jsem si třeba zase řekla, že bych se mohla naučit italsky.

Jak vypadá váš obvyklý den, máte nějaké pravidelné rituály?
U nás doma je to ráno se třemi malými dětmi (6, 8 a 11 let) trošku jako v úlu. Přestože se snažíme připravit věci již večer před školou, ráno se vždy začne něco hledat. To jsou takové veselé rituály, které patří k našemu každodennímu rannímu školnímu folklóru.
Mé osobní rituály tedy přijdou na řadu až v kanceláři. Den začínám doppiem, tedy dvojitým espressem, a snídám skvělé müsli od Mixitu, které si u nich míchám sama. K rituálům také patří prohodit pár vět a úsměvů s kolegy v kuchyňce či v kanceláři a ke kávě si zapnout relaxační hudbu. Během pár minut jsem pak připravena na další náročný den.