Vsaďte na kultivovaný projev a budujte vztahy. Budete jiní, říká Daniel Šmíd
Daniel Šmíd kolem sebe šíří gentlemanství a kultivovaný projev. Ve firmách, na konferencích a při dalších příležitostech přednáší mimo jiné o tom, proč je (nejen) v byznysu důležitá komunikace, etiketa a způsob oblékání a jak nám tyto aspekty mohou pomoci uspět. Kromě těchto témat jsme si s ním povídali také o tom, jak vypadá a probíhá jeho workshop pod hlavičkou ELAI.
Význam komunikace je nejspíš zřejmý každému, ale proč je podle vás důležité zabývat se také etiketou, popř. způsobem oblékání?
Pro zajímavost, ze strany firem je v mé praxi největší poptávka po etiketě, zabývám se tím častěji než problematikou komunikace. Nicméně k vaší otázce: jde o to, že jakékoli naše projevy jsou důležité. Představitelé firem by si měli uvědomit, že v byznysu nejde jen o produkt či službu, ale také o způsob, jakým ji navenek prezentují. A byť někdo působí online, většinou je obchod postavený na osobních vztazích a komunikaci v reálném světě. A způsob, jakým to děláme, buď službu doplňuje nebo klade určité otazníky.
V dravém a do značné míry i bezohledném světě obchodu by se důraz na etiketu mohl prvotně jevit jako nepodstatný. Jak reagují firmy, když je o významu těchto aspektů přesvědčujete?
Pokud poptávka po našich službách přichází z vnějšku a protějšek je „osvícený“, není těžké ho přesvědčit. Když jde první impuls od nás, říkáme potenciálnímu klientovi, aby se společně s námi odlišil a zařadil do svého jednání kultivovaný projev. Zaručujeme našim klientům, že budou jiní. Jejich zákazníci si totiž obvykle mohou koupit cokoli, a navíc v celé řadě verzí. Jak tedy upozornit na produkt? Změnit způsob, jakým buduji vztahy. Tuhle strategii už totiž odzkoušeli naši předkové i experti na komunikaci a jednání. Je zcela zřejmé, že vztah vede ke spolupráci, kdy padají bariéry a mizí otazníky směřující k tomu, kolik co přesně stojí. Prostě proto, že existuje skutečný vztah.
Měnil a mění se nějak v tomto smyslu přístup firem v čase?
Nepochybně. Velké změny jsem začal pozorovat už zhruba v roce 2018. Situace byla umocněna událostmi z roku 2020 a později. Našim klientům, a nejen jim, tehdy bylo tak trochu jedno, kdo je na pracovišti, šlo jim o to, aby tam vůbec někdo byl. Současně s tím došlo k určitému uvolnění morálky jako takové, což jistě souviselo s globálním trendem celkového uvolňování. Ovšem v posledních měsících firmy zjišťují, že takto je to neudržitelné, že nemohou být jen „free“ a že je třeba více řádu, nastavení procesů a dbát námětů z obchodní etikety.
Představitelé firem někdy říkají „aha, my jsme na to zapomněli”. A přiznávají, že si příjemná jednání, která probíhají podle zásad etikety, dobře pamatují. Společně s námi se pokoušejí tyto principy zařadit do svých vzdělávacích procesů. Že by nás firmy odmítaly s tím, že to je něco nedůležitého, a tím se ještě vracím k předešlé otázce, tak to se nám nestává,
Daniel Šmíd
Píše a mluví o oděvech a chování ve firmách i na veřejnosti, přednáší na konferencích a propaguje důležitost etikety v životě. V jeho pojetí to znamená upravený zevnějšek, cit pro zdvořilost a vyzrálou komunikaci. Přednáší, jak s klienty navázat, udržet a také kultivovaně opustit vztah. Své tréninky staví na vlastních zkušenostech z několika obchodních a manažerských pozic. Osm let pobýval v německy mluvícím zahraničí, kde se věnoval svým zákazníkům. V roli manažera exportu položil základy obchodních afilací strojírenských firem ve více než 40 zemích světa. Je autorem tří knih, stovek článků a komentářů v lifestylových časopisech a médiích.
Mohl byste uvést nějaký příklad vaší práce s klienty?
Třeba už asi od roku 2014 spolupracujeme s jednou velkou slovenskou bankou, poskytovali jsme jim různá školení. Před několika lety tam souběžně s globálními trendy, které jsem zmiňoval, došlo k uvolnění, mimo jiné například v pravidlech pro dress code. Vyvrcholilo to tím, že nám v roce 2021 volali z centrály a prosili o pomoc, protože jim zaměstnanci chodili do banky v šortkách a v sandálech.
Proč je to důležité, respektive proč to vadí?
Oděvy, které máme na sobě, nás významně ovlivňují. Je obrovský rozdíl, když si oblékneme mikinu a tepláky, oproti tomu, když máme na sobě byznys oblek. Pokaždé jinak sedíme, jinak se chováme a také používáme jiná slova. Takže šlo o to, že najednou se v bankách pohybovali až příliš žoviální bankéři, kteří přitom měli na starosti statisícové obchody.
Další příklad je naše spolupráce s výrobcem raketových motorů. Od něj jsme v letech 2018 a 2019 dostali zadání přesně nastavit firemní oděvní kód. Obchodní zástupci firmy totiž objížděli celý svět s produkty, které jsou využitelné jak ve vojenském, tak i v civilním prostředí, a proto potřebovali univerzálně použitelný oděv, který by mohli mít na sobě kdykoli a kdekoliv. Vymýšleli jsme tedy návod na firemní oděv tak, aby zástupci mohli pohodlně cestovat i na delší trasy, a přitom stále vypadali jako reprezentanti společnosti.
Jste mimo jiné také lektorem ELAI. Co se na vašem workshopu lidé dozví, co si z něj odnesou?
V rámci ELAI nabízíme více témat. Mimo jiné se zaměřujeme na to, jak takzvanou „old school etiketu”, to znamená zásady, které máme v sobě – tedy poděkovat, požádat, ženám dávat přednost atd., jak je přetavit v obchodní a digitální etiketu. Takže na jednoduchých příkladech ukazujeme, jak tuto etiketu zviditelnit v současném světě, jak ji použít tak, aby náš protějšek dostal to, co očekává. Diskutujeme o tom, jestli existuje společenská významnost a tedy nerovnost. Mluvíme však také o morálce, o rovnosti před svědomím, ústavou i před výplatní páskou nebo o rovnosti příležitostí. A to nejen pokud jde o ženy a muže, ale i o starší a mladší lidi, říkáme tomu age management. Připomínáme rovněž, že žena je prostě společensky významnější. Z vlastní zkušenosti víme, že většina lidí očekává, že se k ženám budou muži chovat galantně. A že když to nedělají, jsou automaticky zařazeni do skupiny „balíků”, kteří jsou ve společnosti trpěni, bez oholedu na to, jakou pozici ve firmě zastávají. Ukazujeme také, že se generační problémy dají vyřešit tím, že nebudeme zapomínat na úctu a oboustranný respekt.
Jak workshop probíhá?
V první části tedy v našem obchodním i osobním světě objevujeme ony zmíněné, mnohdy zapomínané „staré” hodnoty, jako je zdvořilost, slušnost, jemnocit. Snažíme se je pojmenovat a pomocí konkrétních příkladů zapracovat do současné obchodní reality.
Následuje průlet typickou obchodní schůzkou, kde ukazujeme, jak a v čem by se mělo lišit setkání, když jsem ředitelem nějaké firmy, od setkání, když jsem přijel svému klientovi třeba servisovat vrata. Vysvětlujeme, jak schůzku pomocí praktických postupů a nástrojů dostat na vyšší úroveň.
Báječné je, že takto přesně namodelované situace z praxe obvykle vzbuzují zajímavé diskuse o tom, co dělat když… Lidé se ptají na různé situace a workshop tedy bývá velmi interaktivní. A obvykle se shodneme na tom, že máme k dispozici ještě spoustu dalších nástrojů, které nám pomohou „prodávat“, myšleno „budovat obchodní vztah“, jen jsme na ně možná trochu zapomněli.
Chtěli byste díky unikátnímu know-how Daniela Šmída posunout svou firmu na vyšší úroveň?
Je to jednoduché, stačí vyplnit formulář na našich stránkách. Poté vás bude kontaktovat náš zástupce, který s vámi prodiskutuje všechny důležité detaily a na základě toho připraví školení na míru v sídle vaší firmy.
Jak jste se vlastně k tomuhle oboru dostal?
Prakticky od mládí mě baví oděvy, chování a způsoby. Později se přidal zájem o starší filosofie. A když jsem jednou, bylo to asi v roce 2009, při debatě v klubu jaksi nevinně nějaké z těchto témat prezentoval, obrátila se na mě jedna kolegyně s dotazem, jestli jsem schopen o tom mluvit i na veřejnosti. Byť jsem si to tehdy hned nedovedl představit, a navíc jsem si myslel, že se tím běžně zabývají všichni, z hlediska mého dalšího směřování to byl nepochybně nejdůležitější impuls. Po několika testovacích rozhovorech jsem dospěl k tomu, že by to mohlo být zajímavé. Každopádně jsem neměl žádný raketový nástup, příležitosti jsem dostával pomalu.
Velký zlom pro mě byla spolupráce s paměťovou šampionkou doktorkou Michaelou Karsten na projektu Brillant Brain. Dostal jsem díky tomu možnost hovořit na téma, které bylo pro posluchače v mém podání naprosto nové. Mluvil jsem o přístupu k odívání, chování atd. trošku jinak, než jak to asi většina české populace zná z díla Stanislava Gutha-Jarkovského či Ladislava Špačka.
Netrpí vaše duše propagátora etikety a slušného chování při pohledu na současné jevy, jako je obhroublost, sprostota a bezostyšné lhaní některých politiků nebo vulgární a agresivní komentáře na sociálních sítích?
Ne, moje duše netrpí, ani mě to nesráží na kolena. Vnímám tyto věci jako projev různorodosti nás lidí. Někdo prostě zvládá takový komentář nenapsat, někdo ne. Jde také o to, že někdo se zkrátka potřebuje předvést, a jelikož jsme k tomu poskytli příležitost, beru to jako přirozené. Je dobré mít na paměti, že před sto lety bychom na sebe pořvávali v Hyde parku, určitě by lítala i rajčata či vajíčka. Takže se vlastně nic nezměnilo, nejsme jiní, jen už nechodíme na náměstí a projevujeme se jinými formami.
A pokud jde o to lhaní, ani v tom nedošlo k žádné změně. Když se podíváte do okolních zemí, třeba na Slovensko, do Maďarska či Polska, zjistíte, že Česká republika není v ničem výjimečná.
Odborníci ovšem vysvětlují, že velký rozdíl je v tom, zda dochází ke konfrontaci osobně, kdy máme často snahu dosáhnout kompromisu, nebo anonymně, přes internet, kdy tato snaha prakticky není. Neobáváte se, že v důsledku moderních komunikačních prostředků vykopeme příkopy, které už nepůjdou zahladit? Vždyť dnes není výjimkou, že spolu kvůli politice a různým společenským jevům nemluví dokonce ani jednotliví členové rodin.
Nedokážu predikovat, jak se to bude vyvíjet, ale jsem přesvědčený, že dobrý člověk ještě žije. Kdybych měl – inspirován Karlem Čapkem – dát všechno dobro na jednu hromadu, věřím, že by byla hodně velká, i když se to tak dnes možná nezdá. Můžu se někomu jevit jako přílišný optimista, ale vidím, že i v rodinném prostředí může být cestou snaha o dialog, otevřenou komunikaci. Například ve své knize Etiketa domácí doporučuji udělat rodinnou poradu a domluvit se, že se u stolu nebudeme bavit třeba o politice. Což může pomoct situaci vyřešit. A totéž lze použít i ve firemním prostředí.