Díky AI dnes můžu věnovat výrazně víc času kreativní a strategické práci, říká nová lektorka Anna Bohoněk

V ELAI jsme ve spolupráci s Annou Bohoněk připravili další workshop zaměřený na praktické využití umělé inteligence (AI) v našich profesních životech. Anna na základě svých zkušeností s AI tvrdí, že klíčem k úspěchu je zadání, které musíme připravit opravdu fundovaně, ideálně s širokou znalostí kontextu. Jen tak můžeme z umělé inteligence dostat skvělé výsledky. Nejen o tom jsme si s Annou povídali. Z rozhovoru se dozvíte také třeba jaký „eye opening moment” zažila během svého studia v Kostarice, jak bude vypadat její workshop v ELAI a co si z něj účastníci odnesou a nebo jak si „povídá” s autory oblíbených knih.

Při studiu vašeho profesního životopisu na LinkedIn účtu mě zaujalo, jak neuvěřitelně pestré a široké je vaše vzdělání. Studovala jste nejen angličtinu, politologii a mezinárodní management, ale taky ČVUT. A to všechno navíc v několika různých zemích. Jak na to vzpomínáte, co vám to dalo především? 

Tahle moje cesta začala půlročním studiem angličtiny v USA, na Southern New Hampshire University. Žila jsem tam v jedné hodně politicky aktivní rodině, dokonce jsem se s jejími členy jednou zúčastnila večeře s Billem Clintonem pro asi sto padesát pozvaných. Pak jsem na pražské UK studovala politologii a mezinárodní vztahy. To bylo na mě hodně teoretické, až možná filozofické, chyběla mi tam určitá exaktnost, kterou považuju za důležitou i v tomto oboru.

Možná jsem si to pak potřebovala trochu kompenzovat. A tak jsem se přihlásila na ČVUT, obor Řízení a ekonomika průmyslového podniku. Byl to manažerský obor s přesahem k technickému povědomí o strojní výrobě, obrábění a materiálech, v jehož rámci jsem si i díky například statistice exaktnosti užila dost. Naprosto zásadní pro mě ale bylo, že jsem během studia ČVUT absolvovala dva semestry řízení podniku a managementu na univerzitě Technológico de Costa Rica. Byl to opravdový „eye opening moment”.

V čem?

Obecně platí, že každý výjezd do jiného prostředí je nějak transformativní. A Kostarika mě naprosto zásadním způsobem nakopla z hlediska kreativního přístupu a přemýšlení o problémech. Uvědomila jsem si, že do značné míry žiju v určité krabici, která má ohraničený prostor. Na jednu stranu je to hezké, protože pro evropský systém vzdělávání platí, že jeho absolventi mají značný všeobecný přehled. Což například moje americké spolužáky hodně okouzlovalo. Ale současně je s tím vcelku pevně spojený rámec „tohle je možné, ale tohle už ne”.

Jenže Kostarika je rozvojová země, a kdyby se tamní studenti měli tímhle řídit, většina z nich se možná ani nedostane ze slamu. Drtivá většina jich využívá sociální stipendia, protože rodiče nemají na to, aby jim studia platili. Život je tam navíc opravdu těžký, například není nic neobvyklého stát se členem nějakého gangu, protože jiná perspektiva prostě není. S gangy měla nějakou zkušenost většina mých spolužáků, buď byli přepadeni a okradeni, nebo  byl součástí gangu jejich sourozenec. Takže pokud mladí lidé nechtějí v těchto nástrahách uvíznout, musejí překračovat obvyklou perspektivu, prakticky jsou nuceni překonat hranice nemožného.

Jak se tam tohle mentální nastavení projevovalo, třeba při studiu?

Nepamatuju si, že by někdy někdo řekl, že něco nejde. Berou to prostě tak, že co není možné dnes, může být klidně možné zítra. A bylo to hodně znát i v rámci studia, které bylo silně zaměřené na praktické řešení problémů. Řešili jsme spoustu projektů, intenzivně se zabývali problematikou startupových prezentací, jejichž cílem je získat investora, a mnoha dalšími praktickými věcmi. Od té doby se snažím, aby ve mně co nejvíc z téhle kultury zůstalo. Například se vždy ptám, jestli jde zažitý postup dělat jinak, zda existuje i jiné řešení atd.

Pro úplnost dodám, že jste poté ještě absolvovala mezinárodní magisterský program CEMS, což je aliance zhruba třiceti ekonomických univerzit z různých zemí, v ČR ho zaštiťuje pražská VŠE. Studenti si mohou partnerské ústavy vyzkoušet, vy jste mj. působila na lisabonské univerzitě. Zajímá mě, co vám takhle široký vzdělanostní rozptyl dal?

Ano, rozptyl je to opravdu značný. Ale zároveň, a to je pro mě asi nejdůležitější, to znamená propojování současné komplexity, kterou kolem sebe vidím a kterou se snažím pro sebe rozdělovat na jednotlivé části. Myslím si, že studia mi poskytla velký všeobecný přehled s lehce technologickým zaměřením. Jsem za to moc ráda, protože mi to umožňuje vnímat život v souvislostech. Konkrétně to mimo jiné znamená velké jazykové zkušenosti, schopnost se vyjadřovat, slušnou slovní zásobu a už zmíněný všeobecný přehled. A když se budeme bavit o AI, tak mi tahle kombinace umožňuje zadávat umělé inteligenci úkoly komplexně a dobře. Což z hlediska práce s AI, která se rychle stává čím dál důležitější, považuju za naprosto klíčové.

Anna Bohoněk

Zkušená profesionálka s pestrým vzděláním v oblasti politologie, inženýrství a mezinárodního managementu.  Má bohaté studijní i pracovní zkušenostmi z působení v šesti zemích a také z rychle rostoucích technologických startupů, v nichž strávila posledních pět let. Vedla v těchto firmách marketing, business development a obchodní iniciativy.

Anna v současné době pracuje na vlastním projektu, je členkou nevýkonné správní rady společnosti Meditorial, dále Advisory boardu aplikace MeetyMeety a předává své zkušenosti v prakticky zaměřených workshopech pod hlavičkou ELAI.

Posledních pět let jste strávila v rychle rostoucích technologických startupech, kde jste například řídila marketing, rozvoj obchodu apod. Předpokládám, že vám to mimo jiné pomohlo upevnit to mentální nastavení „nic není nemožné”. 

Byly to vesměs malé startupy, pro které je typické, že je v nich potřeba dělat jednak hodně práce, pro kterou člověk není kvalifikovaný, ale zároveň spoustu činností, pro které je naopak překvalifikovaný. Takže ano, dostala jsem se při tom mnohokrát do situace, kdy jsem si řešení musela najít sama. Nebylo asi pokaždé dokonalé, ale znamenalo to pro mě potvrzení, že nějaké řešení existuje vždycky. I díky tomu dnes kromě jiného umím opravdu dobře „googlit” a také se ptát. Nejen lidí, ale i vyhledávačů. AI a jazykové modely jsou pro mě v tomto dalším krokem, který mi umožňuje práci zadávat někomu dalšímu tak, aby ji mohl významně vylepšit a zefektivnit.

Opakovaně zmiňujete všeobecný přehled, dovednost dobře se ptát a dobře zadat AI úkol. Proč je to důležité? 

Když jsem dřív vytvářela nějaký materiál pro marketing nebo obchod, vždycky jsem začínala od nuly a psaní mi zabralo několik dní. Kdybych tehdy měla k dispozici ChatGPT nebo jiný jazykový model, zvládla bych to mnohem rychleji a lépe. Díky AI dnes můžu věnovat výrazně víc času kreativní a strategické fázi, protože mi ušetří spoustu času při práci na exekutivní části. Přirovnávám proto jazykový model k juniornímu pracovníkovi, protože úkol vnímá a zpracuje ho jen tak dobře, jak kvalitní zadání pro něj připravím.

Zadání je tedy zásadní věc.

Naprosto. Proto se na něj tolik soustředím v rámci svých přednášek. Jazykový model se dá využívat různou formou, přičemž opravdu zajímavé to začíná být ve chvíli, kdy si ho představíme jako obchodního partnera nebo už zmíněného juniorního kolegu. A když mu dám úkol, aby například vytvořil posty na sociální sítě pro měsíční kampaň, zadání musí být opravdu komplexní. Je nutné poskytnout mu co nejširší kontext, třeba na koho chceme sdělením cílit, co chceme, aby respondenti udělali atd. Pro zajímavost, před časem dokonce v reakci na aktuální vývoj vznikla nová pracovní pozice, nazvaná prompt engineering. Firmy tedy nabírají lidi, kteří umějí dobře „mluvit” s jazykovým modelem a pracovat ve vícevrstvých konverzacích

Předpokládám, že na tohle se zaměříte v rámci nového workshopu v ELAI, nazvaného Praktické využití ChatGPT, automatizace a AI v pracovním životě. 

Předně bych chtěla zdůraznit, že nejsem expert na AI, nerozumím machine learningu, ale zároveň tuhle technologii velmi intenzivně a zároveň hodně kreativně používám. A o svoje zkušenosti bych se chtěla v rámci workshopu podělit.

Mám vlastní strategii pro komunikaci s jazykovými modely, která mi umožňuje dosahovat co nejlepších výsledků. Takže v první, teoretické části workshopu tenhle systém představím. Následovat budou dvě praktické pasáže. V té první se zaměříme na konkrétní příklady různých úloh a já předvedu, jak zadání pro jejich řešení používám a taky jakým způsobem je vytvářím. Setkávám se totiž často s tím, že se lidé neumí na svou práci podívat jiným pohledem a zaměřit se na to, jestli by se úkoly daly dělat jinak. Přičemž hodně často se dají významně zjednodušit i ty nejobyčejnější činnosti.

Jaké například?

Třeba psaní mailů. Mailová komunikace totiž nezřídka bývá emočně zabarvená, známe to asi všichni. A tak někdy strávíme klidně i půl hodiny psaním takové odpovědi, se kterou jsme spokojeni a která současně neprohlubuje emoční napětí. AI to zvládne mnohem rychleji.

Obecně platí, že podobných úkonů může být v oborech jako je rozvoj obchodu, marketing, organizace práce apod. celá řada. Především v těch oblastech, kde jsou důležité texty a jazykové popisy. Součástí ChatGPT navíc mohou být různé pluginy, které umožní využívat třeba tabulky, analytiku apod. Možná že se AI stane součástí kalendáře nebo excelu, což nám bude hodně usnadňovat práci. Je to podle mého jen otázka času. A tohle všechno jsou argumenty proč se zabývat tím, jak ve své práci AI využít co nejefektivněji.

Ještě jsme nezmínili třetí část vašeho chystaného workshopu v ELAI. 

V té budeme řešit konkrétní příklady účastníků. Mám zkušenost ze svých přednášek, že si lidé v jejich průběhu uvědomí, co všechno by si tímhle způsobem mohli zjednodušit. Takže si pak zkusí například první verzi nějakého konkrétního postu na sociální média. A obvykle si fotí zadání.

Moc mě na tom baví to, že ještě asi měsíc před workshopem nebudu přesně vědět, co budu říkat. Nástroje se totiž rychle mění a různě propojují, což se samozřejmě projeví i na mém workshopu. Obecně zastávám přístup používat nástrojů méně, ale zato na maximum.

Využíváte AI i mimo svojí profesi?

Ano, třeba si občas povídám s knihami.

Co to znamená?

Že jazykovému modelu zadám, aby hrál určitou roli. Což mimochodem, když se ještě vrátím k pracovním věcem, může mít výborné využití pro fiktivní diskuzi s potenciálním zákazníkem. A já si takhle povídám s autorem. Například jsem dělala workshop pro učitele mělnické základní školy, o který mě požádala moje matka, která tam pracuje jako zástupkyně ředitele. Takže jsme vytvářeli zádání pro AI, kdy jsme chtěli, aby vystupovala v roli autorů oblíbených knížek. Bavili jsme se takhle s Boženou Němcovou o tom, proč napsala Babičku, také třeba s Terry Pratchettem a dalšími. Pokud by to někoho zajímalo, víc se dozví z mého postu na LinkedIn.

Je něco, co byste závěrem ráda zdůraznila, pokud jde o využívání umělé inteligence?

Možná si nejsme dostatečně vědomi toho, že abychom z AI mohli dostat opravdu skvělé výsledky a měli v ní užitečného pomocníka, musíme my sami znát svou práci co nejlépe, prostě znát dobře svoje řemeslo. Rozvoj umělé inteligence tedy neznamená, že už se dál nemusíme vzdělávat. Je to přesně naopak. Čím lepší a fundovanější zadání dokážeme připravit, tím hodnotnější výsledek dostaneme.

Martin Zika (ELAI)